Zbytočná Európska Únia?

Autor: Vladimír Inocent Szaniszló | 4.1.2011 o 20:28 | (upravené 5.1.2011 o 7:51) Karma článku: 7,87 | Prečítané:  446x

V podstate sa našim severo-západným susedom nedá diviť. Sú oveľa skúsenejší národ ako my. Takisto vnímam nielen ich prezidentovo kritické stanovisko k všetkému spoločnému v Európe (nakoniec aj thriller o Lisabonskú zmluvu). Hlavne problémy s eurom ako menou boli a budú stáť ešte veľa síl celú európsku integráciu. A môžem povedať, že keď som chodil zo Švajčiarska na SVK, tak som sa zvykol hádať (aj s vtedy po futbale chorým) EU komisárom o zbytočnosti pchať sa niekam kam nás nechcú. Avšak našich 6 rokov v EU zmenili nielen našu vlasť k podľa mňa pozitívnejšiemu obrazu. Práve preto oveľa viac dôverujem zmyslu EU integrácie, kam patrí (ako to prednedávnom povedal aj náš spoločný exprezident V. Havel) aj spoločná mena a hodnoty.

A medieval T and O map from 1472 showing the division of the world into 3 continents, allocated to the three sons of NoahA medieval T and O map from 1472 showing the division of the world into 3 continents, allocated to the three sons of Noahwww.wikipedia.org

Petra Fialu nielen rád čítam, ale ho aj považujem za majstra politickej filozofie. Ako rektor Masarykovej Univerzity v Brne dosiahol takisto veľké výsledky. Preto som si so záujmom prečítal aj jeho odpovede v interview s O. Krutílkom v Revue Politika 12/2010: Politika, jaká má být...

Pri jednom príklade som sa však zastavil. Autor podáva parabolu:

"Představme si vesnici, v níž žijí různé rodiny, některé mají bohaté statky, jiní sotva pár políček, celkově je na tom vesnice ale lépe než okolní obce. Po generace se zde rodiny přátelí, ale často spolu taky soupeří, občas se mezi sebou poperou. Po jedné takové hádce, do níž je zapojena celá vesnice, se domluví, že začnou spolupracovat, aby už mezi nimi nebyly konflikty, aby se všichni měli trochu lépe, aby dokázali být ještě lepší než jiné vesnice. Zpočátku to docela dobře funguje, půjčují si navzájem zemědělské stroje, domlouvají se na tom, jakou koupí techniku, některá pole obdělávají společně, zřídí společné sklady, opravnu traktorů a spolu prodávají svoje produkty. Mají se stále lépe, i ti nejchudší se o něco přiblíží těm bohatým. Část sedláků přestane pracovat a začnou práci organizovat, jejich děti už potřebu pracovat ani dobře nevidí, chtějí jen, aby měli příslušný podíl na celkovém majetku, který přece nějak vzniká. Aby to mohlo ještě fungovat, začnou se vytvářet různé výbory a pracovní skupiny, které přemýšlejí, jak ještě lépe vše rozdělit, co má kdo dělat a jak se bude to či ono obdělávat, aby v tom byla nějaká spravedlnost. Pak si rozorají meze, zboří ploty mezi svými statky, cítí se volněji, každý se pohybuje, kde chce, rodiny se mísí navzájem, vesnice je bohatá, otevřená, příjemná. Jenomže postupně se začne ukazovat, že po staletí budované meze měly svůj smysl, bránily třeba splavení půdy z polí, že rodina je kulturně, pocitově i fakticky více než vesnice. Vesnice bez plotů je docela příjemná, ale chodí po ní volně i lidé z jiných vesnic, nesdílejí ani pravidla zdejších vesničanů, ani se nepodílejí na jejich práci, ale docela rádi užívají jejích plodů. Ukáže se také, že když se všechno řídí společně, tak to vlastně funguje o něco méně, než když o tom, co zasít a jak to prodat, rozhodovali na jednotlivých statcích. Také se ukáže, že děti sedláků už spíše chtějí sedět ve výborech, které o věcech rozhodují, než aby šly na pole. Kromě toho je dětí stále méně, nejsou už tolik potřeba, je nutno se o ně starat a to je náročné. Později ale chybí jejich ruce k práci. Najednou není dost majetku pro všechny, po vesnici chodí cizí lidé, rodiny mají pocit, že statky jsou jejich, ale mezitím se o ně dělí s jinými rodinami, necítí se tu najednou tak úplně doma, ale žádné jiné „doma" nemají, vesnice chudne, jiné vesnice přebírají část jejich produkce, tu a tam už skupují pole, lidé nevědí, jestli mají bojovat za svou vesnici, nebo za svou rodinu, co chránit, co rozvíjet a jak. Vesnici už nelze dobře řídit, ale nelze ji ani jednoduše zase ponechat jednotlivým rodinám, není jasné, co dál...".

Neviem, či dedina celkove sa mala lepšie pred založením EU. Tohto roku slávime 60. rokov prvej zmluvy uhlia a ocele (chystáme sa na Inštitúte to osláviť s medzinárodnou konferenciou). Takisto neviem, či časť boháčov už nechce pracovať- na to som dosť dlho medzi nimi žil, aby som vedel, že si remeslo vážia oveľa viac ako je tomu zvykom po komunizme u nás. Tie rozorané medze máme však viac u nás ako na Západe. A imigranti tam prichádzali aj pred založením EU (a budú prichádzať naďalej). A chodenie iných ľudí po rozoraných medziach, ktorí profitujú z práce pôvodnej EU- neviem, či toto je ešte obrazom skutočnej reality, aj keď určite sú aj takíto "noví členovia". A pocit domova...resp. bezdomovie- skôr mám pocit, že to už nezdieľam- najmä keď sám mám v rodine poltucet národov. Neviem...skôr sa mi zdá dôležitejší apel dnešného pápeža Benedikta XVI., ktorý vidí budúcnosť jednoznačne v zjednocovacom procese, ktorý vyzdvihne kultúrne hodnoty "Abendlandu" (viz. prílohu). Cesta je určite ďaleká aj po posledných správach- kedy už EU má dosť sporov s Bulharskom o odstránení korupcie súdnictva. Ale práve to je cesta dialógu a hľadania identity civilizácie, ktorá toho toľko v histórii vytvorila. Len či bude dosť ľudí dobrej vôle na tú komunikáciu?

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

SVET

Kremeľ nechce byť zodpovedný za tragédiu nad Ukrajinou, ale je

Umiernení Rusi budú krajinu obhajovať tým, že povstalci konali z vlastného popudu. Nezmenia však fakt, že Rusko ich vyzbrojilo.

KULTÚRA

Začala sa predávať kniha hviezdy, museli prísť policajti

Krst knihy Springsteena sprevádzali bozky a objatia.

DOMOV

Po tlaku verejnosti zrušili extrémistom ďalší koncert

Po Krátkom procese skončil aj Ondrej Ďurica.


Už ste čítali?